V IT se má za to, že několik let staré znamená nepoužitelné. CDčko není kam vložit, programovací jazyky upadají v zapomnění, a jak vypadal můj tlačítkový mobil, si teď ani nevzpomínám. Má v tomto světě místo metodika vývoje softwaru sepsaná v roce 2001?
Dělat agile
Manifest agilního vývoje softwaru nepřinesl průlomové objevy. Sedmnáctka programátorů dala dohromady fungující postupy a pojmenovala je AGILE[1]. Čtyři klíčové hodnoty a dvanáct navazujících principů měly vést k zefektivnění práce v oblasti softwarového inženýrství.
Ke všem agilním metodám včetně dobře známého scrumu, XP a kanbanu vznikly nekonečné objemy příruček: produkuj postupně po malých přírůstcích, zapoj zákazníka, dej odpovědnost týmu, pravidelně reviduj priority, ohlédni se za nepovedenou prací, často a pravidelně komunikuj za pomoci vizualizovaných dat,… A firmy se tím řídily. Tedy řídily se zejména tím, co šlo opakovat dle příručky. Jenže výsledky se nedostavily.
Kdo každé ráno postaví tým před projektovou tabuli a říká tomu agilní projektové řízení, bude pravděpodobně vykřikovat, že mu agilní metody nefungují. Manifest si ale v takovém případě jen nesprávně interpretoval.
Myslet agile
Pilířem manifestu totiž nejsou schůzky nebo “kroky”. Jde především o přijetí agilního myšlení. Tým tvoří motivovaní jedinci s doplňujícími se sadami dovedností, jsou podobně naladění, vzájemně si věří a intenzivně spolu komunikují. Což ale znamená, že ne každý se do takového týmu hodí.
Další věc je důvěra shora. Představte si sponzora, dosud zvyklého na projekty překračující termíny i rozpočty. Po přechodu na agile byl termín i rozpočet v pořádku, ale dostal jen část scope, což jej zrovna nepřesvědčilo. Přitom podstatou agile je připustit si skutečné problémy, měřit je a otevřeně řešit. A to neznamená do další iterace naplánovat chybějící i nové featury, ale zařadit tam právě řešení identifikovaných problémů – kruh se tak uzavře.
Dvacet let je dlouhá doba. Opakované vzestupy a zklamání nakonec vedly k plnohodnotnému ukotvení agile v oboru. Jestliže ale manifest volající po změně změnu přinesl, má nám stále co dát?
Je tedy manifest zastaralý?
Pandemie v roce 2020 otestovala hranice principů z manifestu. Interakce tváří v tvář, dříve považované za nenahraditelné, byly najednou zakázány. Vyvíjet software jsme ale i tak zvládli. Co je tou nenahraditelnou esencí? Kolega to nazval „být teď a tady a řešit společnou věc“. A to nám technologie umožnily. Ovšem za cenu ještě větších nároků na commitment členů týmu, čímž se opět vracíme k principům agile.
Při onom únorovém víkendu roku 2001 asi ani nejodvážnější vizionář nedomyslel, kam až se IT posune. A že podstata manifestu bude po dvaceti letech důležitější než kdy dřív.
Jana