Vzděláním jsem humanitně zaměřená, mám hudební sluch a jdou mi jazyky. Kariérně jsem se dlouhodobě věnovala organizaci a administrativě: pořádala jsem svatby, konference, vzdělávací akce, golfové turnaje… Všechno na míle daleko od IT. Mám ale něco, co do životopisu uvádím jako oko pro detail, aneb jsem hnidopich.

Jsem tak posedlá správností, že jsem bez mrknutí schopná při partnerské hádce opravovat mužovy gramatické přešlapy (mluvíme spolu anglicky, protože se naše mateřštiny liší). Nejenom že to partner náležitě neocení (já se mu přeci jen snažím pomoct), dokonce ho to rozčílí do běla. Nevděk světem vládne.

Když jsem v sedmém měsíci těhotenství přemýšlela, co budu dělat se všemi víkendy, co mi do porodu zbývají, když už nemám moc sil na pohyb, v newsletteru Czechitas jsem našla celodenní workshop o úvodu do testování. Proč ne? Přihlásila jsem se a našlo se pro mě místečko. Workshop mě nadchnul, byl kvalitně připravený a ukázalo se, že existuje obor, kde je hledání chyb považováno za dovednost. Nedokázala jsem skrýt překvapení, když se mi měsíc po workshopu ozval Martin z Orchitechu, jestli bych si nechtěla popovídat o spolupráci. Měla jsem 5 týdnů do porodu a upřímně jsem o práci ani vteřinu denně nedumala. Nakonec jsme si ale popovídali. Orchitech totiž moje hnidopišství ocenil.

A tak jsem se nedávno stala testerkou. Pracuju jen pár hodin denně. Kombinuju rodinu s formátem domácí kanceláře, který mi firma umožňuje. Učím se mraky nových věcí, technik, přístupů, dozvídám se o nástrojích a metodách, které povyšují „rejpání“ a „prudění“ na dovednost v cestě za lepším produktem pro klienta. Pracuji na kontinuálním vývoji globálně užívané aplikace a s každou „pětistovkou“, kterou odhalím před produkčním spuštěním, se mi líp usíná. Testování je poslání.

A co víc, je to jen začátek. Miniaturními krůčky se seznamuji se světem IT a ťukám na mnohé abstraktní dveře možností pro budoucnost. Jako nečekaný bonus máme i v soukromí větší klid. Můj přehnaný smysl pro korektnost nám teď doma vylepšuje rozpočet namísto dynamiky slovních výměn, po vypnutí počítače (=po odchodu z práce) už totiž nemám potřebu „hledat bugy“.

Jana